23 Data pro lepší Česko Marek Jelen advokát cloudových technologií ve společnosti Red Hat Tomáš Salomon generální ředitel České spořitelny Ondřej Krátký spoluzakladatel a ředitel společnosti Liftago Maria Staszkiewicz výkonná ředitelka České fintechové asociace Většinavelkýchtechnologických firem staví na open-source řeše- ních a projektech – od operač- ního systému přes databáze až po analýzu dat. Náš stát v tomto ohledu trochu zaostává a ve ve- řejné správě stále dominují uza- vřená řešení, navzdory tomu, že ta otevřená umožňují vyšší agi- litu a možnost se rychleji posou- vat vpřed. Návazným problémem je fakt, žestátvětšinounedokážeodbor- níkydostatečnězaplatit,atitedy nemajídůvodzprivátnísféryod- cházet. Veřejná správa je pak nu- cena řešit vše přes externí doda- vatele, namísto toho, aby si vy- budovala alespoň nějaké vlastní know-how. Jenže stejně jako se velké společnosti z jiných než IT oborůstávajístálevícetechnolo- gickými, je třeba, aby stát tento vývojreflektovaladojistémíryse takovou technologickou firmou také sám stal. Postupně ustupuji od dřívějšího názoru, že stát by především ne- měl soukromému sektoru pře- kážet. Pro rychlou digitalizaci je třeba investovat do efektivní infrastruktury, která je dnes do- davatelsky fragmentovaná a ne- efektivní.Státdálemusívědět,co se děje, a nejednat na základě do- jmů.Ktomupotřebujezveřejné- ho i komerčního sektoru otevře- ná data, která dnes stále nemá. Zajímavým příkladem vývo- je v zahraničí je vyjádření Open Data Institutu založeného lidmi z Oxfordu nebo MIT. Naznačuje, že globální technologické gigan- ty se staly datovými monopoly, což nepodporuje rozvoj inova- cí v lokální ekonomice. Lifta- go jako lokální firma tato data již v několika případech sdílela aivrámcipřipomínkovéhořízení novely silničního zákona navr- hujeme povinné sdílení dat s ve- řejnou správou. Ta na to, zdá se, ještě není připravena. Řešením by mohla být chystaná evropská směrnice o otevřených datech. Ta otázka by měla znít opačně – co by měly udělat technologické firmy, aby pomohly digitalizaci státu? Teprve tehdy, když si digi- talizacistátnísprávyvezmezasvé také soukromý sektor, se Česko vtétooblastiskutečněpohnedál. Jednou z klíčových podmínek efektivnídigitalizacestátujepři- tom uživatelsky jednoduchá di- gitální identifikace jeho občanů. A právě to je něco, kde mohou kdigitalizacistátnísprávypřispět banky, které jsou už dnes stejně technologickýmijakofinančními institucemi.Milionybankovních klientůsedennědigitálněidenti- fikují, když přistupují přes počí- tač nebo mobil ke svým bankov- ním účtům. Zabere jim to něko- lik vteřin a mohou si být jisti tím nejvyšším zabezpečením svých dat a peněz. Stejně jednoduše by se přitom mohli zanedlouho di- gitálně identifikovat při on-line podání daňového přiznání nebo při žádosti o rodičovský příspě- vek. Věřím, že jsme na takovou spolupráci připraveni. Stát by měl lépe pracovat s na- shromážděnými daty, regulator- ně a politicky podpořit moder- ní technologie a sám jít příkla- dem, třeba využitím blockchai- nu. Technologie jsou k ničemu, dokud se s nimi zaměstnanci nenaučí pracovat, vedení úřadů nezmění vnitřní procesy a stát nenajde odvahu pro testování novinek. Poslední návštěva na Czech Pointuměsvádíkponěkudsmut- né odpovědi – na začátek by sta- čilo státní správu naučit použí- vat funkci „ctrl+c, ctrl+v“. Infor- mace, které jsme státu již jednou poskytli, si úřady musí ověřovat samyapřebíratjezesdílenýchre- gistrů. Automatizace uvolní stát- ní správě ruce pro plnění nároč- nějších úkolů, než je přepisová- ní komplikovaných cizích jmen z občanky. Současně stát musí na pilotních projektech zkoušet novétechnologie.Českobysepro- to mělo připojit k přeshraničním blockchainovýmprojektům,které podporujeEU,napříkladvoblasti akademických titulů nebo daní.
24 Data prol epší Česko pondělí, 10. prosince 2018
25 Data pro lepší Česko N ajednéstraněstojíveřejnéinstituceajejich političtíinepolitičtípředstavitelé,nadruhé jsouobčané,kteřímajíambiciovlivnitjejich působení.„Prácesdigitálnístopoučinnosti veřejnýchinstitucímůžeposloužitjakozpětnávaz ba úředníkům a politikům – pokud se k ní dostanou azejménapokudjsoupřipravenisipodobnévýstupy pustit k tělu,“ říká Lukáš Linek, sociolog a odborník na téma politické participace. V rozhovoru popisu je, jaké příležitosti přináší digitalizace pro zapojení občanů do veřejného dění. Demokracii je podle Lukáše Linka možné chápat primárně jako tok informací, jde o soustavné vyjed návání.Politicisemusísvoličiimeziseboushodnout na tom, čemu se mají věnovat. Voliči se zas následně potřebují dozvědět, co politici skutečně udělali či dělají. To se vztahuje i na úřady a veřejné instituce. Přístup k informacím je proto zásadní podmínkou fungování demokracie. Reprezentace politického zájmu,plněníprogramu,vyhodnocovánípolitik–nic z toho se bez něj neobejde. „Informovanost je v de mokratickém systému klíčová pro to, abych si jako občanvůbecmohluvědomit,žejevmémzájmuchtít dosáhnout nějaké změny,“ říká Lukáš Linek. O tom, zda se občané rozhodnou vstoupit na pole politického vyjednávání, nerozhoduje pouze do statek informací, ale řada dalších faktorů. Jedním z nich je i vnímání politické efektivity. Tu můžeme rozlišit na vnitřní a vnější. „Vnitřní efektivita se od vozuje od toho, do jaké míry je občan přesvědčen, že je v jeho silách něco změnit. Vnější efektivitu lze naopak hodnotit podle toho, nakolik je stát (poli tik/úředník/instituce)schopenreagovatnapodnět zdola a přijmout požadovanou změnu – jinými slo vy, do jaké míry je responzivní,“ vysvětluje Linek. Nové formy zapojení do politiky Vstupujeme s digitalizací do nové éry politické par ticipace občanů? Na tuto otázku je podle Linka slo žité odpovědět – zatím o tom neexistuje dostatek dat. Z doposud dostupných měření se zdá, že úro veň politické participace stagnuje, přestože v po sledních dvou dekádách dochází k mírným změ nám. Stagnuje nebo klesá úroveň u institucionali zovaných forem politické participace jako volební účast, členství ve stranách, kandidování na veřejné funkce či kontaktování politiků. Na druhé straně vidíme nárůst u neinstitucionalizovaných forem jako etické nakupování či podepisování petic. „Ob jevují se i úplně nové formy politické participace spojené s internetem, například sledování profilů politiků a stran, sdílení článků na sociálních sítích, blogování, ale také internetový aktivismus spojený s využíváním zákona o svobodném přístupu k in formacím či s využíváním veřejně dostupných dat k jejich analýze,“ popisuje Lukáš Linek. U všech těchto aktivit je ale příznačné, že jsou velmi vzdě lanostně podmíněné – vyžadují určitou kvalifikaci, znalosti a schopnosti. Nejvíce viditelnou formou politické participace na internetu zůstává celkem tradiční nástroj – pe tice; díky snadnosti sběru podpisů se stávají vcelku masovou záležitostí (viz box na další straně). Nut no přiznat, že bývají spíš neúspěšné, zřejmě i kvůli tomu,žedoSenátuaPoslaneckésněmovnyjichroč ně putují desítky až stovky – a poslanci a senátoři jimvěnujíjenminimumsvéhočasu(ačjsoupovinni se jimi zabývat). V případě petic podepisovaných na internetu je responzivita státu nevalná. Zpětná vazba politikům či kontrola kampaní Politická participace je aktivita běžných občanů zaměřená na změnu veřejných politik. Nadávání na politiku na internetu je v podstatě totéž jako klábosení v hospodě. Něco jiného je však klábose Digitalizace usnadní zapojení občanů do veřejného dění Civic tech představuje nový způsob občanské participace na věcech veřejných prostřednictvím informačních technologií. Mění se forma, ale obsah zůstává. Ochota občanů zapojit se roste také s důležitostí tématu a možností něco reálně ovlivnit, říká v rozhovoru sociolog Lukáš Linek. Michal Tošovský Nadace Open Society Fund RozhovoR Lukáš Linek Doc. PhDr. Lukáš Linek, Ph.D., pracuje v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR. Vystudoval politickou a ekonomickou sociologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V monografii Zrazení snu? (2010) analyzoval změny v postojích českých občanů k politice, politickému režimu a jeho institucím. V roce 2013 vydal knihu Kam se ztratili voliči?, v níž vysvětloval pokles volební účasti v Česku. Je spoluautorem studie Občanství a politická participace v České republice, která vyšla letos na jaře v Nakladatelství Slon. Foto: hN – Lukáš oujeský (2x)
26 Data pro lepší Česko pondělí, 10. prosince 2018 ní přímo s politiky, to už za politickou participaci považovat lze. Sociální sítě, okamžitá dostupnost politiků a možnost dát jim osobní zpětnou vazbu s sebou přináší dříve nebývalý participační poten ciál. „Je však otázka, nakolik jde jen o nástroj poli tického PR a zda se politik dozví informace z vlast ních veřejných profilů v podobě, která má schop nost ovlivnit jeho politické konání. Určitě se tím mění nebo prohlubují pozitivní či negativní vazby k politikům. Ve většině případů je to ale jen pěna dní,“ dodává Linek. Sociální sítě tak lze vnímat spíš jako pole, ve kterém si politici mohou ověřovat re akci veřejnosti na své potenciální kroky. Pro hromadný sběr podnětů, jež mají směřovat ke změně politického rozhodování, se zažil pojem kliktivismus (aktivismus od klávesnice, k němuž stačí pár kliknutí myši). Aby měly aktivity jednot livců v prostředí internetu skutečný dopad, nemů že jít o pouhé organické a neorganizované klikání. Takovéaktivityaleužnelzepovažovatzapolitickou participaci v tom smyslu, jak o ní uvažují politolo gové – jde o jiné formy mobilizace občanů, které se neobejdou bez lídrů. Přesto je dobré na ně nezapomínat. Linek vidí jejich potenciál například ve sledování volebních kampaní a nákladů na ně. Samotný nově vzniklý Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (ÚDHPSH) nemá šanci efektivněohlídatfinančnílimitykampaníbeztoho, aniž by se do jejich monitoringu (například množ ství vylepených volebních billboardů a odhad jejich nákladnosti) zapojili občané. Občanské iniciativy s podobným cílem se objevují okolo každých voleb, alechybíjimefektivnířízeníshora–zmiňovanílídři. Digitální stopa veřejných institucí Samostatnou kapitolou v tomto ohledu je práce s digitální stopou veřejných institucí. V ní spatřuje Linek ohromný mobilizační potenciál. Z nedávné minulosti známe několik případů, kdy nový pohled nadostupnádatamělzásadnívlivnazměnupolitiky. Jedním z nich je třeba protihazardní tažení občan ského sdružení Brnění. Podařilo se mu zapojit lidi a sesbírat data o umístění heren, která dokazovala, žeministerstvofinancísystematickynedodržovalo vlastní vyhlášku a nechalo hazardní byznys rozrůst do neúměrné šíře. Díky kampani Brnění se povedlo prosaditnejenzměnuregulacenacelostátníúrovni, aletakémnohemtvrdšípostupprotihernámvřadě českých a moravských měst. DruhýmpříklademjeMapaexekucí.Mediálníohlas a následné společenské pohoršení vyvolalo prosté znázornění čísel o počtu občanů v exekuci v jednot livých obcích na mapě Česka. Následně se podařilo vytvořitipolitickýtlak,kterývedlalespoňknějaké muzmírněnídopaduexekucíaomezeníexekučního V obcích, které umožňují občanům spolurozhodovat o využití rozpočtu, roste ochota lidí chodit k volbám. Petiční akce V letošním roce došlo k několika významným petičním akcím, jejichž dosah byl možný pouze díky možnostem masivního šíření informací prostřednictvím internetu. – Milion chvilek pro demokracii. Petice vznikla jako reakce na povolební vyjednávání Andreje Babiše a na obavu, kam až je ve své populistické politice schopen zajít. Petice měla především za cíl připomenout mu jeho předvolební slib, že „bude podporovat a rozvíjet demokracii v ČR“. Ke konci října 2018 ji podepsalo 265 816 občanů. – Zachraňme lesy. Součástí kampaně Hnutí Duha, která reaguje na neutěšený stav českých lesů a na rizika spojená se současnými pravidly lesního hospodářství, je i petice. Na začátku listopadu 2018 je pod ní podepsáno 19 086 signatářů. Statisícové petice nebyly výjimkou ani v minulosti – namátkou třeba petice, která požadovala uzákonění doživotního dohledu nad „dětskými vrahy“ po případu, který otřásl Českem v roce 2004, petice proti stanovení povinných kvót na umísťování imigrantů v zemích EU či petice odpůrců stavby protiraketového radaru v Brdech.
27 Data pro lepší Česko byznysu. Jak ale Lukáš Linek připomíná, podobné nástroje jsou spíše prací lídrů (či „elit“ v politologic kémslovasmyslu),nikolivhromadnéaktivitymno ha jednotlivých občanů. „Mobilizace pomocí dat je nesmírně důležitá. Pokud jde o státem vytvořená dataprezentovanáširocesrozumitelnýmzpůsobem, jsou v podstatě nezpochybnitelná a mohou poslou žitjakozásadnílegitimizačníargumentdostřetuse státem o změnu veřejných politik,“ dodává Linek. V politologickém slova smyslu lze tedy mluvit o participaci občanů na změně veřejných politik tehdy, kdy se aktivně pouští do střetu o výsledek veřejných politik. Na jedné straně je její nezbytnou podmínkouinformovanostobčanů,nadruhéstraně odpovídající odezva veřejných institucí. Kdyby měl Lukáš Linek vybrat jeden jednoduchý nástroj,jehožpoužitíseveřejnésprávěvyplatí,zvolil byparticipativnírozpočtování.Dlouhodoběseuka zuje, že ochota občanů zapojit se roste s tím, zda je skutečně o co hrát. I když většina podobných ini ciativ samospráv umožňuje rozhodovat jen o velmi malé části rozpočtu, možnost skutečně něco ovliv nit dle vlastní představy (v konfrontaci s předsta vou jiných) má schopnost vtáhnout lidi do politiky apřinášídlouhodobějšíparticipačníefekt.Prokázalo se například, že v obcích, které umožňují občanům spolurozhodovat o využití rozpočtu, roste ochota lidí chodit k volbám. A to už se vyplatí. otevřeností ke svobodě Otevřená data jsou synonymem svobody. Tato otevřenost platí jak pro demokratickou společnost, jejíž občané mají přehled o správě věcí veřejných jimi zvolenými zástupci, tak pro IT prostředí, kde nejsme díky otevřenému softwaru uzavřeni v systému jediného dodavatele. V realitě ale tato skutečnost není zdaleka tak zřejmá, jak jsme se mohli přesvědčit i během nedávných komunálních voleb. Jako občané totiž bohužel ani dnes nemáme přístup ke všem informacím, které by nám umožnily plně informované rozhodování u volební urny. Velké množství dat je dostupných stále jen nepřímo – prostřednictvím zákona č. 106 o svobodném přístupu k informacím nebo díky médiím. Podobné slabiny vidíme i v případě uzavřeného softwaru, což se mimochodem přenáší i do vztahu občana a státní správy. Ta totiž pro práci s daty, kde cílem není jejich zveřejnění, často vyžaduje software proprietární, jenž v mnoha případech není dostupný pro jiné platformy než Microsoft Windows a jehož používání je podmíněno pořízením licence. Člověk přitom nemusí být „ajťák“ či pirát, aby mohl z otevřenosti benefitovat. Příkladů toho, jak otevřená data pomáhají v kontrole fungování státního aparátu, přibývá. Jedním z nich je Hlídač státu, nástroj pro kontrolu fungování státu, třeba vazeb veřejných institucí a politických stran na osobní i firemní sponzory. Význam této aplikace spočívá v tom, že poskytuje nejen přívětivější uživatelské prostředí, ale i agregovaná data – na první pohled například vidíme, kolik bylo určité firmě vyplaceno z veřejných rozpočtů, aniž bychom museli ručně procházet dvacet smluv a čísla sčítat. A stejně tak se otevřený software stává standardem v řadě oborů, kde byl ještě před několika lety tabu – od bankovnictví přes letectví až po zdravotnictví. U nás v Red Hat takový vývoj vítáme, už proto, že otevřený software jako vizi, kterou naše společnost dlouhodobě propaguje, vnímáme jako paralelu k otevřeným datům. Otevřenost se promítá do našich firemních strategií, vnitropodnikové kultury i komunitního přístupu, kde se dlouhodobě snažíme o boření bariér v přístupu k softwaru – stejně jako koncept otevřených dat usiluje o boření bariér v přístupu k informacím, které státní správa produkuje v rámci svého působení. Krásnou, byť utopickou vizí pro nás může být zcela otevřená společnost, v níž přístup k informacím o fungování státní správy umožní jeden uživatelsky přívětivý webový portál, kde ke komunikaci se státem stačí veřejně dostupný otevřený software, fungující na všech platformách, a data jsou sdílena čistě jen v otevřených formátech. Tahle vize je sice sci‑fi, ale může nám sloužit jako cíl, k němuž budeme směřovat. Vyžaduje to jediné – vůli jít tímto směrem. A to na všech úrovních, od občanů přes lokální až po vrcholné politiky. Je úkolem nás všech se o to zasadit. Marek Jelen, developer advocate, Red Hat koMeNTář