legislativu získají výhody standardizace a splní závazky vůči legislativě. 4.3. Sémantická interoperabilita Veřejného Datového Fondu a Propojeného Datového Fondu Národní architektonický plán (NAP) zavádí principy sdílení údajů mezi jednotlivými agendami prostřednictvím propojeného datového fondu (PPDF) a veřejného datového fondu (VDF). Aby bylo sdílení údajů hospodárné a efektivní, je nutné zajistit interoperabilitu informačních systémů, ve kterých jsou údaje vedeny. Dva systémy jsou interoperabilní, pokud jeden systém může od druhého systému přijmout a zpracovat data, aniž by došlo ke ztrátě dat nebo k jejich špatné interpretaci, a to bez nutnosti zásahu do jednoho či druhého informačního systému. V rozsáhlém a složitém prostředí, kterým je i prostředí eGovernmentu ČR, je interoperabilita složitější, protože je nutno zajistit výměnu údajů v rámci m noha informačních systémů. Jednotlivé informační systémy jsou vytvářeny nezávisle na sobě a mají svůj vlastní životní cyklus. Národní architektonický plán zavádí tzv. kontext, kterým se dle definice v NAP rozumí “sou bor jednoznačně pojmenovaných a enumerovaných typů subjektů a objektů a jejich atributů evidovaných v agendě. V přeneseném smyslu je pak kontextem nazývána definice schématu (povolené datové struktury) datových nákladů zpráv pro publikování údajů o subjektech a objektech publikačním agendovým in formačním systémem pro podporu výkonu dané agendy.” Hlavní rozdíly mezi podporou poskytování otevřených dat (popsané v kapitole 4.2) a Veřejným nebo Propojeným datovým fondem jsou:
- Otevřená data může publikovat i konzumovat kdokoliv, metodika využití konceptuálních modelů směřuje k tomu, aby data byla co nejvíce přepoužitelná, zatímco Veřejný nebo propojený datový fond cíleně integruje data ve známe struktuře od známých poskytovatelů.
- Otevřená data jsou publikována tak, aby je každý mohl používat k libovolnému záměru, mají
otevřený formát, jsou publikována bez omezení a jejich metadata jsou veřejně dostupná. Data
Veřejného nebo Propojeného datového fondu jsou poskytována ke specifickým účelům ve
formátu, který je k tomu nejvhodnější, dostupná jsou pouze systémům, které jejich využití
vyžadují, ale metadata musí být veřejně přístupná ve stejné kvalitě jako u otevřených dat.
Historicky byly používány dvě techniky pro zajištění interoperabi lity. Špagetová architektura, která řeší interoperabilitu mezi dvěma systémy tvorbou ad -hoc softwaru transformujícího data z jedné struktury do druhé, se historicky ukázala jako zcela nevyhovující a neudržitelná. Druhý způsob předpokládá centrální autoritu, která vydává komunikační standardy, které jsou jednotlivé systémy nuceny používat. Historicky se ukazuje, že tento systém funguje v omezené míře pro konkrétní domény, například letectví (AIXM) nebo zdravotnictví (HL7 FHIR ). Integrace dat ve veřejné správě ale vyžaduje zajištění interoperability též mezi systémy z různých domén. Řešením je datově centrická architektura, která do středu staví konceptuální model zachycující koncepty reálného světa. Použitím technik konceptuálního modelování se zajistí udržitelnost datových rozhraní, při změně legislativy automaticky identifikovat části datových rozhraní a datových schémat VDF, které je nutné revidovat. Konceptuální modely rovně ž umožní dokumentovat význam datových rozhraní a datových schémat a tím zajistit správnou implementaci legislativy vývojáři a současně správné použití těchto
rozhraní a schémat jejich konzumenty.
Scénář č. 7 - Automatická tvorba dokumentace datové sady
Správně vytvořený konceptuální model legislativy, OFN a obecných slovníků umožňuje pro libovolnou
datovou sadu, která je významem napojena na konceptuální modely, vytvářet automatizovaně
dokumentaci a to jak v lidsky (HTML), tak strojově (DCAT, XML metadata...) čitelné podobě.
Dokumentace je automatizovaně i publikována a pojmy v ní použité jsou identifikovány pomocí
perzistentních a dereferencovatelných IRI identifikátorů, které propojují dokumentaci s dalšími pojmy.
Pro datové sady Veřejného datového fondu se zároveň jedná o dokumentaci integrace jednotlivých
systémů.
Scénář č. 8 - Konceptualizace modelu veřejných zakázek za účelem zefektivnění
jejich kontroly
Konceptuální modelování umožní kontrolu souladu řešení veřejné zakázky se zadáním. Zadavatel
veřejné zakázky poskytne jako součást zadávací dokumentace veřejné zakázky formální strojově čitelný
konceptuální model agendy, které se zakázka týká. To poskytne oběma stranám strojově čitelnou
specifikaci a zefektivní tak požadavky, řešení zakázky i následné předání výsledku. Jako součást
veřejné zakázky je možné požadovat od dodavatele zpracování konceptuálního modelu dat rozšiřujícího
konceptuální model agendy. Tím bude možné zefektivnit kon trolu souladu dodaného řešení
s legislativou.
V praxi to samé platí i pro tvorbu datových formátů a poskytování dat obecně. Data musí být
poskytována ve struktuře, která odpovídá konceptuálnímu modelu a tím je efektivně zamezeno tvorbě
proprietárních datových formátů pro předávání dat ve veřejné správě a do určité míry předchází i vendor
lock-inu, protože data ve zdokumentované otevřené podobě mohou být zpracována kýmkoliv.
Definice a procesy zadávání veřejných zakázek jsou popsány v zákoně 134/2016 Sb. o zadávání
veřejných zakázek a ve vyhlášce 168/2016 Sb. Registr práv a povinností zavádí pro zadávání veřejných
zakázek agendu A53. Pro plné porozumění této problematice je potřeba vytvořit konceptuální slovník
veřejných zakázek s využitím pojmů ze všech tří slovníků tak, aby je funkčně propojoval podle jejich
skutečného význ amu. Pouze jejich propojením vzniká komplexní s ystém vztahů mezi Zadavatelem
a Dodavatelem, definující řízení, zadávání, smlouvy a popisuje požadovaný výsledek řízení. To je
nezbytným předpokladem pro jednoznačnost a auditovatelnost zadávací dokumentace a výstupů
veřejné zakázky. Tento postup může vést k lepší kontrole zadávání veřejných zakázek, ale i ke zlepšení
a zefektivnění legislativy s ním spojené.
Využití konceptuálního modelu pro skutečné zadávání veřejných zakázek spočívá v identifikaci instancí
konceptů modelu, jejich anotaci a využití propojení konceptů k nalezené souvislostí v konkrétních
zadáních.
Scénář č.9 - Evidence údajů o agendách Registru práv a povinností
Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, vedle Registru územní identifikace, adres a nemovitostí,
Registru obyvatel a Registru osob zavedl i Registr práv a povinností. V něm jsou vedeny údaje
o orgánech veřejné moci, soukromopr ávních uživatelích údajů, agendách a právech a povinnostech
právnických a fyzických osob. Orgány veřejné moci mají povinnost ohlašovat agendy obsahující definice
údajů v agendě vedených.
Evidence údajů v Registru práv a povinností by měla být přes veřejné i neveřejné údaje propojená
s datovými sadami publikovanými například ve Veřejném datovém fondu nebo propojeném datovém
fondu, které obsahují tyto údaje. Z druhé strany - z Národního katalogu otevřených dat - jsou pak
datové sady anotovány pojmy evidence údajů podle RPP. Pro ohlašování agend existuje metodika
vydaná Ministerstvem vnitra, definující typy objektů, typy subjektů a typy údajů a jejich atributy.
Ačkoliv jednotlivé typy údajů vycházejí z legislativy a věcně by měly odpovídat datovým položkám
agendových informačních systémů sloužících k podpoře práce v dané agendě, nejednoznačnosti
v metodickém postupu zavádění údajů způsobují komplikace při interpretaci datových položek a jejich
vztahu k legislativě. Pojmy agend a poskytovaných údajů je vhodné m ít ve formě glosáře
a konceptuálního modelu. Jednak je tímto způsobem možné propojit agendy a identifikovat tak
související datové sady a to ještě před jejich případnou publikací, zároveň to umožňuje efektivně
vyhledávat údaje poskytované v rámci konkrétní ch agend. Kon ceptuální model registru práv
a povinností umožní ještě před implementací agendových informačních systémů vyhodnotit vzájemné
reference údajů mezi jednotlivými agendami, jejich souvislosti, překryvy a případné duplikace a tím
zajišťuje konzistenci propojeného i veřejného datového fondu.
Evidence údajů pak může být použita například pro vyhledávání datových sad odpovídajících
jednotlivým agendám, například při tvorbě centrální úřední des ky pro zveřejňování doručenek
a dokumentů osob s ohlášenou adresou na ohlašovně daného obecního úřadu.
Z konceptuálního modelu je navíc možné odvozovat techni cký způsob reprezentace údajů
a zjednodušuje tak proces přípravy a publikace dat VDF a PPDF, podobně jako ve scénářích Podpory
tvorby a publikace otevřených dat. Publikovaná data jsou pak odvozena z konceptuálního modelu a je
možné odvozené údaje přepoužívat v dalších agendách. Může nastat s ituace, kdy objekty, subjekty
a typy údajů dané agendy nemají přesné zakotvení v leg islativních dokumentech. V těchto případech
může být na základě konceptuálního modelu agendy legislativa upravena, konceptuální modelování
tedy slouží pro podporu legislativního procesu, jak je dále uvedeno ve scénářích Podpory legislativních
procesů.
4.4. Podpora legislativních procesů
Tvorba datových schémat, datových sad a metadat či datové dokumentace často vychází ze slovníků,
které popisují legislativní dokumenty. Ty vznikají v legislativním procesu, do kterého vs tupuje řada
účastníků, od legislativců přes právníky až po politiky. Posuzování legislativního procesu s použitím
konceptuálních modelů umožňuje snazší průběh a lepší kontrolu správnosti procesů.
Při tvorbě nové verze legislativního dokumentu (na úrovni veřejné či státní správy) konceptuální modely
udržují přehled o stávajícím názvosloví v legislativním dokumentu používaném a o přesném významu
těchto pojmů v kontextu tohoto dokumentu. Na základě vzájemných vztahů mezi pojmy pomáhá
identifikovat konflikty, například pojmy se stejným názvem a různým významem v různých dokumentech
dokáže odlišit jako různé koncepty.
Kromě používání správných pojmů ve správných kontextech umožňuje konceptuální modelování při
tvorbě legislativního procesu kontrolu ucelenosti z nalostní báze, nap říklad zjištěním pojmů, kte ré
v legislativě nemají definici nebo hledáním závislostí mezi pojmy, jejichž význam se plánovanou úpravou
mění.
Scénář č. 10 - Zefektivnění aktualizace Metropolitního plánu Prahy
Současná verze Metropolitního p lánu Prahy prochází připomínkovým řízením, které navrhuje řadu
úprav. Tyto úpravy ale nesmí narušit konzistenci celého dokumentu. Mezi pojmy vznikají v
konceptuálním vztahy a ty se řídí určitými pravidly. Ty zajišťují propojování dat na základě významu,
inference nových znalostí a zároveň kontrolují konzistenci modelu. Při změně významu pojmu by měl
být autor změny upozorněn na pojmy související se změněným pojmem a zkontrolovat, že změnou
definice nepopře definice nebo vztahy pojmů v jiné části legislativního dokumentu. Při aktualizaci verze
je potřeba pokaždé projít změny a zkontrolovat, jaký mají dopad na konzistenci dokumentu. Při použití
konceptuálního modelu může být kontrola nekonzistencí do značné míry automatizovaná.
Návrhy změn se týkají především definic pojmů a významových vztahů mezi nimi. Vzhledem k tomu je
potřeba kontrolovat, zda změna tyto vztahy nemění. Například může být navržena změna definice
pojmu, který je definován jako specializace jiného pojmu z nadřazeného zákona (který není předmětem
právní úpravy). Změna definice ale bude odporovat definici nadřazeného pojmu. Odhalením této
nekonzistence musí být změna přehodnocena - buď musí být pojem samostatný a nezávislý na
nadřazeném pojmu, nebo jeho definice musí být upravena.
Scénář č. 11 - Odhalování nekonzistencí v legislativních dokumentech
Jedním z problémů, který se ve veřejné správě vyskytuje velice často je nejednoznačnost používaných
pojmů. Ta je způsobena buď tím, že v různých zákonech mají stejná slova různý význam (například
protikladné definice budovy v katastrálním zákoně č. 256/2013 Sb. a v zákoně č. 406/2000 Sb.,
o hospodaření energií), nebo tím, že zákony používají pojmy, které v nich (ani jinde) nejsou definovány.
Tady je jedním z mnoha příkladů chybějící definice pojmů “táboření” a “nocování” v zákoně č. 114/1992
Sb., o ochraně přírody a krajiny, přestože je zákon sám v různých situacích zakazuje.
Konkrétně ve třetím odstavci § 37 zakazuje táboření mimo místa k tomu vyhrazená. Předpokládá se, že
nocování tam zakázáno není, ale ani jeden z pojmů není vysvětlen tak, aby občan nebo úřední osoba,
která má dodržování zákona kontrolovat věděl, v čem se liší.