58
informací veřejného sektoru. Z ákladním principem stávající i nadcházející právní úpravy je zajištění, aby informace veřejného sektoru byly poskytovány takovým způsobem, který co nejvíce usnadní a umožní jejich následné užití. To platí jak z hlediska technického (proto právní úprava upřednostňuje otevřené a strojově čitelné formáty), tak z hlediska právního (následné užití zveřejněných informací by nemělo být jakkoli omezeno nad rámec zákona). Tato evropská právní úprava je na české úrovni obsažena v zákoně č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Je třeba souhlasit se závěry, že v současné době neexistuje povinnost aktivně poskytovat (zveřejňovat) informace z portálu kudyznudy.cz (ani dalších webových stránek), a pokud tak agentura CzechTourism činí, jedná tak v rámci své diskrece, která vyplývá mimo jiné rovněž např. z § 5 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb. (ve znění k srpnu 2020). Je však nutné připomenout, že i v případě, kdy jsou informace poskytovány dobrovolně, musí poskytovatel naplnit standard kvality stanovený § 4b odst. 1 téhož zákona. Dále je možné souhlasit s tím, že agentura CzechTourism nemůže pro další užití zveřejnit informace, které jsou chráněné autorským právem třetích osob, pokud k tomu není licenčně oprávněna. Takové oprávnění není možné interpretovat z Pravidel provozování Portálu a není tedy možné jednoznačně tvrdit, že nositelé práv k obsahu by s dalším nakládáním s jejich autorskoprávně chráněnými díly souhlasili. Vzhledem k charakteru Portálu je zřejmě možné dovodit, že externí přispěvatelé implicitně souhla sí s užitím jejich děl v kontextu provozu portálu, ale již není možné jednoznačně tvrdit, že by souhlasili rovněž s jejich dalším užitím jinými subjekty. V kontextu dalšího užití v současné době zveřejněných informací je možné maximálně poukázat na výjimky a omezení autorského práva, které jsou obsaženy v zákoně č. 121/2000 Sb. (§ 29 a následující), zejména pak citační výjimku, kterou je zřejmě možné aplikovat na zveřejněné perexy a anotace (pokud by vůbec tyto texty byly autorskoprávně chráněné). Vedle toh o je ale dále nezbytné zdůraznit, že agentura CzechTourism je jako státní příspěvková organizace povinným subjektem podle zákona č. 106/1999 Sb. Z toho vyplývá její povinnost poskytovat informace na základě žádosti učiněné dle tohoto zákona. Žadatel může specifikovat, jakým způsobem si přeje, aby mu informace byly poskytnuty a povinný subjekt obecně musí v tomto ohledu žadateli vyhovět, ledaže by takový způsob představoval nepřiměřenou zátěž (§ 4a odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.). Jedním ze zákonem předvídaných způsobů je rovněž poskytování informací prostřednictvím API (§ 4a odst. 2 písm. e)). Povinný subjekt může podmínit poskytnutí informace zaplacením nákladů nezbytných na umožnění takového poskytnutí. Vzhledem k zásadě publicity veřejné správy pak musí p ovinný subjekt poskytnout všechny vyžádané informace, které nejsou zákonem z poskytování vyloučeny. Jednou z takových zákonem předpokládaných výjimek je i situace, kdy by poskytnutím informace bylo zasaženo do práv duševního vlastnictví třetích osob. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud by agentura CzechTourism obdržela žádost o informace obsažené na Portálu ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., a žadatel si je přál získat prostřednictvím API, je obecně povinna tyto informace poskytnout. Pokud by poskytnutí informací tímto způsobem představovalo nepřiměřenou zátěž, tak (za předpokladu že jsou již online) postačí, když na požadované informace odkáže. V rozhodnutí o vyřízení žádosti je však nezbytné řádně odůvodnit, v čem nepřiměřenost zátěže spočívá. Pokud jde například jen o výši nákladů, které by stálo zpřístupnění informací tímto způsobem, měl by povinný subjekt dát žadateli možnost dané náklady uhradit a informaci poskytnout způsobem, jaký žadatel preferoval. Z hlediska autorského práva výše uvedené beze zbytku platí pro obsah vytvořený zaměstnanci a externími pracovníky agentury. Ten musí CzechTourism poskytnout vždy. Máme za to, že
59
argument nemožnosti rozlišení, zda je o vlastní obsah, nebo obsah dodaný uživateli, není možné použít, protože „nepořádek“ v datech povinného subjektu nemůže jít k tíži žadatele. V případě autorských děl, která agentura CzechTourism nemá dostatečně licenčně zajištěná (tedy obsah vkládaný uživateli Portálu) je situace odlišná. Samotné poskytnutí díla by spíše nepředstavovalo zásah do a utorského práva, a to ze dvou důvodů. Za prvé ta díla jsou již veřejnosti sdělována prostřednictvím Portálu a za druhé, samotné poskytnutí informace (díla) je možné zahrnout pod aplikaci tzv. úřední licence ve smyslu § 34 autorského zákona. Na druhou stran u, takové poskytnutí by bylo pro žadatele značně matoucí, protože by díla vytvořená uživateli Portálu stejně nemohl dále opětovně užívat z důvodu nedostatečného licenčního oprávnění. Z toho důvodu je racionálně odůvodnitelné odmítnout poskytnutí těchto informací dožádaným způsobem, případně pouze odkázat na webové stránky. Výše uvedené je možné shrnout následovně: I) V případě aktivního poskytování informací zveřejněním je věcný rozsah zveřejněných informací na uvážení agentury CzechTourism, protože neexis tuje zákonná povinnost tyto informace poskytovat. Způsob provedení jejich zveřejnění však musí být v souladu s § 4b odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. II) V případě žádosti o poskytnutí obsahu Portálu prostřednictvím API na základě zákona č. 106/1999 Sb. je id eálním zákonným řešením poskytnout informace v rozsahu informací (dat), které nejsou chráněny zvláštním zákonným režimem (tj. prostá data), a dále v rozsahu autorskoprávně chráněných děl, ke kterým CzechTourism vykonává autorská práva. Ve zbylém rozsahu by bylo vhodné odkázat na existující aplikaci Portálu. CzechTourism může poskytnutí informace podmínit úhradou poplatku ve výši nezbytných nákladů na poskytnutí informace. CzechTourism dále může odmítnou poskytnout informace prostřednictvím API, pokud by byl tento způsob nepřiměřeně náročný, což je však třeba dostatečně odůvodnit. Doporučení do budoucna Nad rámec výše uvedeného bychom Vám na základě provedené analýzy rádi navrhli ke zvážení následující doporučení:
- Domníváme se, že omezení následného užití informací z Portálu pouze na nekomerční aplikace není vhodným řešením. Jakkoli v současné době nikterak neodporuje textu zákona č. 106/1999 Sb., je v rozporu s duchem celé právní úpravy představované směrnicemi 2003/98/ES a EU 2019/1024. Cílem právní úprav y informací veřejného sektoru je zajištění možnosti jejich opakovaného užití za jakýmkoli dalším zákonným účelem a způsobem, a to včetně využití komerčního. Směrnice EU 2019/1024 předvídá omezení tohoto principu jen v případě prokázaného závažného veřejného zájmu.
- Vzhledem k tomu, že služby CzechTourism silně pracují s autorskoprávně chráněným obsahem třetích stran, je nezbytné precizně licenčně vyjasnit, za jakých podmínek je tento obsah vkládán a jak s ním může CzechTourism dále nakládat. Silně doporuč ujeme zvážení využití licencí Creative Commons, které jsou celosvětovým standardem pro licencování otevřeného obsahu online. Konkrétně bychom doporučili využití licence CC BY 4.0, která umožní další neomezené nakládání s licencovaným obsahem pod podmínkou uvedení autora a zdroje.
- Doporučení k vyhodnocování povinnosti vyplývající z § 5a odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb. (2021)
60
K § 5a odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím
Nový § 5a odstavec 2 zavedl za účelem následného efektivního využití zveřejněných informací
povinnost poskytovat každému dostupné informace obsažené v registrech jako otevřená data.
Pojem „registr“ je legislativní zkratkou založenou v § 5a odst. 1, která označuje registry,
evidence, seznamy nebo rejstříky obsahuj ící informace, které jsou na základě zákona
každému přístupné, přičemž se jedná jen o takové registry, které jsou vedené nebo
spravované na základě zákona, tedy nikoli dobrovolně vedené registry (které si povinné
subjekty vedou samy o svém rozhodnutí). Jin ými slovy, § 5a odst. zakládá povinnost
poskytovat informace, které jsou na základě zákona veřejné, a které jsou vedené v zákonem
založených nebo předvídaných registrech také jako otevřená data. Jedná se o projev zásady
„standardního zpřístupnění dokumentů ve formě otevřených dat“ stanovené bodem 16
preambule a čl. 5 odst. 2 Směrnice 2019/1024 (tzv. „Open Data směrnice“).
Z důvodu ochrany osobních údajů se tato povinnost nevztahuje na údaje o jménu a příjmení,
datum narození, rodné číslo a adresu trvalého p obytu nebo bydliště. Rok narození a název
obce trvalého pobytu jsou zanechány jako údaje poskytované jako otevřená data z důvodu
možnosti zkoumání statistik. Výjimka o vyloučení osobních údajů se nevztahuje na případy,
kdy jsou poskytované údaje uvedeny v registrech v souvislosti s podnikáním nebo jinou
obdobnou výdělečnou činností nebo v souvislosti s členstvím fyzické osoby ve statutárním
nebo jiném orgánu právnické osoby nebo s výkonem fu nkce statutárního orgánu nebo
v souvislosti s postavením skutečného majitele podle zákona upravujícího evidenci
skutečných majitelů.
Je třeba připomenout, že příjemci takto zveřejněných informací, které obsahují osobní údaje,
se dostávají do pozice správce údaje ve smyslu Obecného nařízení o ochraně osobních údajů
(nařízení EU č. 2016/679) se všemi povinnostmi, které se k tomuto postavení váží.
Pokud existuje zvláštní právní úprava, která specificky vymezuje technický způsob
poskytování informací zveřejněním, § 5a odst. 2 se vzhledem k aplikaci zásady lex specialis
nepoužije.
Ustanovení obsahuje výjimku pro zveřejňování dokumentů ze sbírky listin. Jde například
o listiny ze sbírky obchodního rejstříku a dalších rejstříků osob. Tato výjimka je zařazena proto,
že princip zveřejňování informací ve formě otevřených dat (tedy v otevřeném a zejména
strojově čitelném formátu) může představovat problém pro plnotextové dokumenty obsažené
ve sbírce listin. Naopak technicky a realizačně poměrně jednoduché a stále informačně velmi
hodnotné je zveřejňování metadat o těchto dokumentech. Pokud by výjimka nebyla zavedena,
dopadla by povinnost na všechny sbírky listin všech povinných subjektů, což by u velké části
z nich představovalo zcela zásadní problém z hlediska nákladů na splnění takové povinnosti.
Zároveň by informační přidaná hodnota takto zveřejňovaných plnotextových dokumentů těmto
nákladům neodpovídala. Je však třeba připomenout, že veřejné dokumenty ze sbírky listin je
stále třeba zveřejňovat v souladu s obecnými požadavky na kvalitu poskytovaných informací,
které jsou vyjádřeny v § 4b zákona č. 106/1999 Sb.
§ 5a odst. 2 nahradil předchozí právní úpravu povinných otevřených dat spočívající v nařízení
vlády č. 425/2016 Sb., které provádělo § 4b odst. 2 zákona č. 106/1999 Sb. ve znění
pozdějších předpisů v účinnosti do 24. 7. 2021. Nové ustanovení věcně nepředstavuje velký
rozdíl, protože i do nařízení vlády č. 425/2016 Sb. mohly být vybírány pouze informace, které
již byly na základě zákona veřejně dostupné a byly vedeny v zákonem založených
předvídaných registrech. Z toho dův odu platí i nadále povinnost, která se vztahovala na
informace uvedené nařízení vlády č. 425/2016 Sb. Povinné subjekty, které spravují informace,
na které tato povinnost od července 2021 dopadla nově mají na jejich zveřejnění lhůtu do 31.
61
- 2023 a to na základě Čl. LI zákona č. 261/2021 Sb., kterým se mění některé zákony
v souvislosti s další elektronizací postupů orgánů veřejné moci.
Při analýze, které informace je potřeba v souladu s § 5a odst. 2 poskytovat jako otevřená data
je možné vyjít z jednoduchého schématu dělení informací, kde můžeme definovat
následujících 5 kategorií:
Kategorie 1 – Informace, které již byly součástí nařízení vlády č. 425/2016 Sb., o seznamu
informací zveřejňovaných jako otevřená data, a existuje tedy povinnost jejich p oskytování
v podobě otevřených dat. Tato povinnost platí i nadále a okamžitě po nabytí účinnosti
změnového zákona č. 261/2021 Sb. Přechodné ustanovení se totiž týká pouze odkladu
zveřejnění, ale pokud již informace zveřejněná byla, tato povinnost je naplněna a bylo by proti
smyslu zákona, kdyby se přechodné ustanovení vykládalo jako možnost odstranění těchto
informací a pak jako následná povinnost jejich opětovného zveřejnění.
Kategorie 2 – Informace, které povinný subjekt musí poskytovat jako otevřená data podle § 5a
odst. 2 (přechodné ustanovení zakládá lhůtu na splnění této povinnosti do 31. 12. 2023). Jedná
se o takové informace, u nichž již existuje primární povinnost jejich poskytování povinnými
subjekty a které jsou zároveň vedené v zákonem založených nebo př edvídaných registrech.
Jinými slovy, informace vedené v zákonem založených nebo předvídaných registrech, které
má již povinný subjekt povinnost poskytovat, budou povinně poskytována rovněž jako otevřená
data. Zároveň je třeba nezapomenout na nutné proveden í pseudonymizace v souladu
s výjimkou uvedenou v § 5a odst. 2.
Kategorie 3 – Informace, které je možné poskytovat jako otevřená data na základě diskrece
povinného subjektu (v souladu s ustanovením § 5 od st. 5 zákona č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím). Jde tedy o informace, u kterých neexistuje právní
povinnost jejich zveřejnění, nebo o informace, které jsou sice zveřejňovány na základě právní
povinnosti, ale nejsou vedeny v zákonem založeném nebo předvídaném registru. Takové
informace může povinný subjekt zveřejnit, pokud se tak na základě vlastní diskrece rozhodne.
Tyto informace je však nezbytné poskytovat v kvalitě, kterou předepisuje § 4b, která se
otevřeným datům přibližuje.
Kategorie 4 – Informace, které není možné poskytovat jako otev řená data proto, že je jejich
poskytování vyloučenou výjimkou uvedenou v § 8a nebo v § 9 -11 zákona č. 106/1999 Sb.,
případně jiným zvláštním zákonem.
Kategorie 5 – Informace, které jsou zcela vyňaty z pů sobnosti zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Právní úprava otevřených dat podle tohoto zákona se tak na ně přímo nevztahuje a pro jejich poskytování je třeba se řídit jejich zvláštními právními předpisy. Jde například o informace spadající pod působnost zákona č. 123/1998 Sb., ne bo o informace katastru nemovitostí. - Dotazy zaslané od společnosti Databox po provedeném školení na téma právní úprava otevřených dat (2021) Dotazy - otevřená data Prosím Vás o objasnění následujícího:
- Existují nějaké limity pro zpracování otevřených dat pro komerční účely? Na obecné úrovni nikoli. Tato problematika je upravena evropskou směrnici č. 2019/1024 o otevřených datech, která navazuje na tzv. PSI směrnici č. 2003/98/ES.
62
Cílem této právní úpravy je zajistit, aby informace veřejného sektoru, které jsou zveřejňované členskými státy byly v co nejširší míře opětovně použitelné za minima právních překážek a za co nejnižších nákladů. V českém právním prostředí je PSI směrnice implementována v zákoně č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Na implementaci Open data směrnice stále čekáme. Zákon o svobodném přístupu k informacím upravuje obecně otázku jaké informace je možné publikovat (obecně jakékoli u kterých to zákon nevylučuje) a způsob publikování informací (opět, tak aby bylo jejich další užití co nejsnadnější). Je třeba dodat, že pojem „otevřená data“ hovoří primárně o technické a právní kvalitě poskytovaných informací veřejného sektoru, nikoli o jejich obsahu. Otázku dalšího užití zákon výslovně neřeší. Ta je tak řešena obecnou zásadou legální licence, tedy že každý může činit v rozsahu toho, co není zákonem vyloučeno. Z toho důvodu je omezené další užití informací veřejného sektoru v případech, že tyto informace jsou chráněny nějakými zvláštními ochrannými režimy (např. právo duševního vlastnic tví, obchodní tajemství, nebo ochrana osobních údajů), a zároveň tyto zvláštní ochranné režimy dané specifické další užití vylučují (např. nemám k dispozici licenci, která by mi umožnila užití díla; zpracování osobních údajů by nebylo podloženo právním titulem podle čl. 6 odst. 1 GDPR atd.). V konkrétních případech tak limity pro další zpracování otevřených dat mohou spočívat ve zvláštních právních režimech, které regulují dané informace.
-
Jaké existují možnosti zpracování otevřených dat pro nekomerční účely? Zákon nerozlišuje mezi komerčními a nekomerčními účely. Evropské právo v podobě PSI i Open data směrnice vyžaduje opětovnou využitelnost za jakýmikoli účely. Obecně tedy viz výše.
-
Bude na webu NKOD existovat nějaká část webu, kde bude možné plnit informační povinnost těch, kteří využívají a zpracovávají otevřená data, která obsahují osobní údaje? (Jiná forma plnění informační povinnosti podle nařízení GDPR, např. e -mailem - nemáme vždy, telefonicky - kapacitně nejsme schopni zajistit, nebo poštou - příliš finančně i časově nákladné, pro nás představuje nepřiměřené úsilí.) - zmiňoval jste to na konferenci, prosím Vás o detailnější informace. Výhledově (po přijetí implementační novely Open Data směrnice) se plánuje rozšíření funkcionality NKOD, aby zd e bylo možné registrovat rovněž služby a produkty, které otevřená data využívají. Součástí této registrace pak bude rovněž indikace, zda jsou v nich využívány osobní údaje a pokud ano, tak o jaké osobní údaje se jedná. Doufáme, že tento krok umožní subjektům údajů efektivně vykonávat jejich práva a zároveň technicky umožní správcům údajů naplnit svoji informační povinnost. Jak se daná aplikace projeví v praxi zatím nedokážeme předvídat.
-
Jak vhodně používat cloud computing pro ukládání otevřených dat, pře devším, pokud obsahují osobní údaje?
63
Tato otázka se netýká přímo problematiky právní úpravy otevřených dat, ale plnění povinností správce osobních údajů obecně. Vzhledem k tomu na ni nemohu ze své pozice odpovědět. I proto, že vyžaduje širší analýzu a nutn ost vyhodnocení konkrétní situace.
-
A když jsou data pouze uložena v zašifrované podobě, je nutná zpracovatelská smlouva podle nařízení GDPR s poskytovatelem cloudu? Viz výše. Nicméně obecně – i zašifrovaná data jsou stále osobní údaje, pokud existuje možnost jejich rozšifrování. Pouze představují nižší riziko pro práva a zájmy subjektů údajů. Vzhledem k tomu, že jde stále o osobní údaje, je třeba se řídit povinnostmi vyplývajícími z GDPR, včetně uzavření zpracovatelské smlouvy.
-
Data, která jsou prezentována jako otevřená data na vlastním webu organizace, ale nejsou v NKOD - lze je považovat a zpracovávat jako otevřená data? Ano. Stále je o zveřejněné informace veřejného sektoru (mimochodem, to platí i pro takové informace, které nejsou označeny jako otevřená data), obecně tedy platí to, co jsem uvedl k první otázce. Registrace v NKODu není konstitutivní za jakéhokoli úhlu pohledu, má pouze přehledový efekt.
-
Když zpracujeme otevřená data z více zdrojů, musíme výsledky a výstupy poskytnout také v podobě otevřených dat? Musíme u dat uvádět nějakou licenci pro další zpracování? A jak je to s uvedením zdroje - stačí pouze obecný odkaz na web instituce nebo musí být uveden aktivní zdroj přímo místa, kde lze otevřená data získat? Případná otázka dalšího licencování není jakkoli podmíněna množstvím zdrojů, ze kterého při tvorbě služby nebo produktu opětovný uživatel čerpá. Jakákoli povinnost poskytnout dále obsah by byla založena maximálně v podobě licenční smlouvy s doložkou v principu share alike (například CC BY -SA). Předně je však třeba zdůraznit, že licencovat (a tedy i licenční smlouvou vymáhat jakékoli podmínky dalšího užití dat) je možné pouze obsah, který je chráněn právy duševního vlastnictví – tedy typicky autorským právem nebo zvláštními právy poři zovatele databáze. To však většinou nebude ten případ dat poskytovaných jako otevřená data. Prostá data nejsou jakkoli chráněná, nevztahuje se na ne ani vlastnické právo (prostá data není možné „vlastnit“ v právním slova smyslu). Tedy přímá odpověď na Vaše dotazy – ze zpracování otevřených dat (získaných ať už z jednoho nebo více zdrojů) nevyplývá žádná povinnost tato data dále poskytovat.
Moc nerozumím dotazu, zda musíte uvádět nějakou licenci pro další zpracování – ze zákona obecně nevyplývá žádná povinn ost pro Vás jako příjemce dat s daty jakkoli nakládat (mohou ale vyplývat dílčí povinnosti podle právní povahy dat a jejich specifické ochrany). Ohledně uvedení zdroje obecně stačí uvést název publikující instituce. Vhodné je
64
například uvést rovněž kdy byl a data sesbírána, případně jak často probíhá aktualizace dat v aplikaci.
- V příloze posílám návrh naší informace na naše webové stránky, mohu poprosit o Vaše hodnocení, zda jsou informace vhodně podané, celistvé, případně co bychom měli doplnit nebo upravit apod.? Omlouvám se, komplexní vyhodnocení informačního dokumentu je rovněž mimo rozsah možných konzultací, které z pozice MV můžeme poskytovat. Pár obecných poznámek:
- Nemyslím si, že je možné aplikovat právní titul plnění smlouvy podle čl. 6 odst. 1 písm. b). Tento právní titul je limitován opravdu jen na zpracování, které je zcela striktně nezbytné pro splnění smlouvy, jíž je subjekt údajů stranou. Z Vašeho dokumentu však taková informace nevyplývá.
- Balanční test by měl být přítomný a argumentovaný. Dá se očekávat, že pro ÚOOÚ nebude dostatečná informace, že byl proveden, ale bude chtít vidět i to konkrétní provedení.
- Pozor, stránky jednotlivých společností obecně nespadají pod právní úpravu otevřených dat (to že jsou data online neznamená, že jsou otevřená). To bude důležité při argumentaci oprávněného zájmu.
- Zkontrolujte si, že Vaše informační dokumenty v celku naplňují požadavky čl. 14 GDPR. Zatím ten pocit nemám.
- Vyjádření pro Národní knihovnu ohledně možnosti publikace jejich databází jako otevřená data (2021) K obavě vzdání se práv v rámci licencí CC k datům, za jejichž vznik a správu byly vynaloženy veřejné prostředky. Veřejná licence CC BY 4.0 je licence nikoli obecné vzdání se práva. Je to licence bezúplatná a licencováním pod touto licencí se poskytovatel zavazuje, že nabízený obsah nebude poskytován za úplatu. Obecně je účelem této licence umožnit co nejširší možnost dalšího užití daného obsahu. Slovo „wai ve“ se v licenci opravdu vyskytuje, ale jen na několika místech, které z hlediska toho, že se jedná o licenci a nikoli absolutní vzdání se toho práva, nehrají příliš roli. Konkrétně jde o následující: Článek 2, oddíl a) odst. 4.: „Poskytovatel Vás opravňuje vykonávat Licencovaná práva prostřednictvím všech médií a formátů známých v tuto chvíli i vzniklých v budoucnu a provádět technické úpravy k tomu potřebné. Poskytovatel se vzdává práva zakázat Vám technické úpravy potřebné k výko nu Licencovaných práv, a to včetně technických úprav potřebných k obcházení Účinných technických prostředků a/nebo souhlasí s tím, že toto právo nebude vykonávat. Pro účely této Veřejné licence platí, že samotné úpravy povolené v tomto článku 2(a)(4) nikdy nevedou k vytvoření Zpracovaného obsahu.“ Komentář: V tomto případě jde o závazek poskytovatele, že nebude omezovat technické úpravy obsahu, a konkrétně, že nebude vymáhat případné překonání DRM (tedy technických prostředků ochrany autorského práva). Vzhledem k tomu, že obsah poskytovaných databází není (předpokládám) chráněný DRM, není ustanovení relevantní.
65
Článek 2, oddíl b) odst. 1: „Na osobnostní práva, jako například právo na nedotknutelnost, se tato Veřejná licence nevztahuje, stejně jako na právo n a podobu a soukromí a/nebo další obdobná osobnostní práva; nicméně, k tomu, aby Vám umožnil vykonávat Licencovaná práva se Poskytovatel v nejširším možném rozsahu vzdává a/nebo se zavazuje je nevykonávat.“ Komentář: Osobnostních práv se v českém právním řádu vzdát nedá. Toto ustanovení není v kontextu českého práva aplikovatelné, resp. je aplikovatelné v rozsahu, kdy se poskytovatel licence zavazuje práva nevykonávat. Krom toho, zvláštní právo pořizovatele databáze osobnostní stránku nemá, a toto ustanovení proto z hlediska tohoto práva není relevantní. Článek 2, oddíl b) odst. 3: „Poskytovatel se v nejširším možném rozsahu vzdává veškerých práv, na jejichž základě od Vás může vybírat odměnu za vykonávání Licencovaných práv, ať už přímo či prostřednictvím ko lektivního správce na základě jakéhokoli systému dobrovolné, rozšířené nebo povinné kolektivní správy. Ve všech ostatních případech si Poskytovatel výslovně vyhrazuje právo vybírat takovou odměnu.“ Komentář: Toto ustanovení souvisí s tím, že jde o bezúplat nou licenci. Majetkových práv autorských se opět v českém právním řádu vzdát nedá, dají se pouze licencovat. V tomto smyslu je také nezbytné číst dané ustanovení. Druhá část ustanovení se týká odměn od kolektivních správců – z hlediska knihovních dat pak k olektivní správa nehraje žádnou roli. V případě digitalizovaných děl to může být jinak, ale to je mimo rozsah tohoto vyjádření. Uvedené je možné shrnout, že licence CC BY 4.0 je opravdu li cence a nikoli vzdání se práv a to zejména proto, že jiného z hlediska open data relevantního práva, než zvláštního práva pořizovatele databáze se není možné v českém právu vzdát. Naprosté vzdání se práva pak představuje CC0 – tu ale není možné použit na autorské právo (potom se chová jako CC BY). Opětovně musíme uvést, že i případné vzdání se zvláštního práva pořizovatele databáze není nijak zákonně vyloučeno – ostatně z již aplikovatelné OD směrnice (směrnice č. 2019/1024) jasně vyplývá závazek, že poskytovatelé dat nesmějí vykonávat zvláštní právo pořizovatele databáze tak, aby jakkoli omezilo další užití obsahu databáze. Jedinou možností, jak tento požadavek naplnit je buď licencovat obsah databáze pod veřejnou licenci CC BY 4.0, nebo se těchto práv vzdát, např. prostřednictvím prohlášení CC0.
Neporušuji zveřejněním pravidla pro správu majetku? Ministerstvo vnitra nemá pravomoc autoritativně ro zhodnout o otázkách spojených s nakládáním s majetkem státu, nicméně dle našeho odborného názoru, jakožto gestora problematiky otevřených dat a sdílení veřejných dat s veřejností obecně, a ostatně i z české a evropské legislativy vyplývá, že publikace dat zdarma je v pořádku a měla by být podporována. Nad rámec legislativy jsme také přesvědčeni, že zveřejňování informací NK v podobě otevřených dat naplňuje cíle, pro které byla jakožto instituce zřízena. Předně je třeba říct, že je problematické klasifikovat prostá data (tedy data, která nepodléhají nějakému zvláštnímu režimu ochrany např. právy duševního vlastnictví) jako majetek státu. Určitě tam není problém ve chvíli, kdy jsou pevně navázána na fyzický nosič (např. data na CD, data na konkrétním disku atd.) – s tím si umíme poradit, protože ta data sdílí právní osud toho nosiče. Z hlediska prostých dat, která jsou jen uložena pouze ve virtualizované podobě v databázi je však jejich vyhodnocení jako „majetku“ nejasné. Zákon o nakládání s majetkem státu pak tuto otázku vůbec neřeší, je tedy nezbytné vyjít z obecného předpisu v podobě OZ, ze kterého ovšem opět dojdeme k doktrinálně přijímanému názoru, že k prostým datům se neváží žádná absolutní majetková práva – data tedy není možné „vlastnit“ v právním slova smyslu. Je možné maximálně technicky omezovat přístup k nim, případně tento přístup
66
podmínit smluvními podmínkami, které je pak možné vymáhat. Ukládání těchto podmínek je však z principů evropského práva (OD směrnice č. 2019/1024 a ostatně i před ní PSI směrnice 2003/98/ES) vyloučeno. Ohledně platné právní úpravy se není možné v tuto chvíli úplně odkázat na platné předpisy nad rámec uvedených pravidel zákona č. 106/1999 Sb. Z hlediska nezbytnosti umožnění dalšího užití dat, která se nachází v databázi chráněné sui generis právy je nezbytné odkázat na čl. 1 odst. 6 směrnice 2019/1024, který uvádí: „ Subjekty veřejného sektoru nevykonávají právo pořizovatele databáze podle čl. 7 odst. 1 směrnice 96/9/ES s cílem bránit opakovanému použití dokumentů nebo je omezit nad rámec stanovený touto směrnicí. “ Toto ustanovení v zásadě říká, že databáze chráněné sui generis právy, které jsou poskytovány veřejnosti, je nezbytné co nejotevřeněji licencovat, nebo se daného práva vzdát. Jakkoli tato formulace ještě nebyla implementována do zákona 106 je nepochybné, že v nějaké formě implementována bude. Pokud platí takováto úprava pro obsah chráněný právem duševního vlastnictví, tím spíš bude platit pro prostá data. Co se týče digitalizovaných děl, tak zákon o svobodném přístupu k informacím zveřejnění umožňuje a PSI/OD směrnice počítají s tím, že do jejich působnosti spadají digitalizovaná díla. Pokud jsou to autorskoprávně volná díla (70 let po smrti autora), tak jsme přesvědčeni, že ve zveřejnění nic nebrání, pokud jde o digitalizovaná díla, která jsou ještě autorskoprávně chráněná, tak bychom radili zdrženlivost zejména, protože předpokládáme, že NK k tomuto nemá licenci.
Mohu poskytovat otevřená data i bez zákonné povinnosti? Ano. Dle § 5 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím mohou informačně povinné subjekty obecně zveřejňovat informace, ledaže by se v konkrétním případě jednalo o zákonem omezenou výjimky (napříkla d protože jde o osobní údaje nebo obchodní tajemství). Informace poskytované zveřejněním, ať už povinně nebo na základě této dobrovolnosti, je třeba poskytovat v souladu s § 4b v otevřeném formátu (alespoň jednom), a pokud to umožnuje technická specifikace informace, tak musí být formát i strojově čitelný. Zákon zároveň stanoví, že formát i metadata by měly co nejvíce splňovat otevřené formální normy, což jsou podzákonná psaná pravidla, často technického charakteru, kter á mají zajistit standardizaci a interoperabilitu mezi různými poskytovateli informací, aby byla co nejvíce zajištěna možnost opětovného užití informací. Zákon tedy předpokládá co možná nejotevřenější způsob publikace informací. Na stránce https://data.gov.cz/ofn/ naleznete otevřené formální normy, které směřují ke správné publikaci otevřených dat, a které mají být v souladu s § 4b co nejvíce dodržovány. Otázka podoby implementace směrnice 1024/2019 – směrnice výslovně uvádí náhradu nákladů knihovnám a jiným paměťovým institucím, ale v české implementaci není…? Tato ustanovení byla už součástí předchozí PSI směrnice a do českého práva implementována nebyla. Směrnice stanovuje jen minimální standard, který však zákonodárce členského státu může překonat. Po kud se tak rozhodne nevyužít výjimku, která je upravena v čl. 6 odst. 2 písm. b) OD Směrnice, nemusí.
67
Jaké náklady si NK může říct za poskytování dat? Řídí se to zákonem č. 106/1999 Sb. – konkrétně § 17 odst. 1: „Povinné subjekty jsou v souvislosti s poskytováním informací oprávněny žádat úhradu ve výši, která nesmí přesáhnout náklady spojené s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat a s odesláním informací žadateli. Povinný subjekt může vyžádat i úhradu za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací.“ Ideálně tedy zdarma. Více viz výše – předchozí otázka.
Jak postupovat v situaci, kdy NK vymaže osobní údaje ze svých databází žádost, ale neví, kdo všechno si tato data převzal a měl by je tedy také vymazat? Toto není pro NK problém. Dá se očekávat, že bude data zveřejňovat jako dumpy – je pak na příjemcích, aby si udržovali databázi aktuální. V tomto směru je důležitý § 9 zákona č. 110/2019 Sb. o zpracování osobních údajů. Ten vytváří fikci, že v případě předávání údajů pomocí evidence (tj. i otevřená d ata) stačí změna v evidenci pro to, aby se považovalo za splněnou povinnost o informování příjemců údajů.